ELEKTRONICKÁ ČÍTÁRNA


verše z cest
 

BÍLÝ PŮLMĚSÍC NAD EVROPOU

Nevíme co je psáno v Koránu
my nevěřící s fotokamerami
a s plány města v turistických příručkách

Nevíme co je psáno v Koránu
když smlouváme
v bludišti Grand Bazaaru při lovu suvenýrů
když vyhledáváme pověstné restaurace
směnárny obchody
a apartmány s plnou penzí
ani když naboso vstupujeme
pod kopule mešit
a s úsměvem si zakrýváme hlavy
Foto! Cheeese!

Známe jen Pohádky z tisíce a jedné noci

O ebenovém koni
O nevěrné a věrné ženě
O mužích ve skříni
O kupci v městě taškářů
O ukradeném měšci
O dvakrát ukradeném měšci
O důvěřivém muži
a
O zloději s opicí

Každá lampa se zdá být kouzelná
V každé láhvi se skrývá džin
a v břiše každé vykuchané ryby
je možno najít zlatý prsten

Čarovná hudba
ze dna vyschlé studny
zlatavé větve keřů
splétá v tepané mříže

Fenykl zdobí trhliny
ve zdivu starověkých hradeb
a v přítmí modliteben
pohasínají mrtvé mozaiky

Poddaní osmanského sultána
spí mezi kvetoucími oleandry
Na bílých náhrobcích
se lesknou jejich zkamenělé
turbany a fezy

Nevíme co je psáno v Koránu
který si polohlasem předčítají
černě halené ženy
opřené o kmeny mandloní a fíkovníků

Jak přísně se dovedou podívat
na naše fotoaparáty
přes plot hřbitova

I žebrák v ponožkách se mračí
jakoby tušil že už za okamžik
odevzdáme své liry
pouličnímu prodavači fléten
nebo snad v cukrářství anebo v knihkupectví
a že nám z očí čiší hříšná touha
ochutnat všechny plody Marmarského moře
v restauraci na hlavní třídě
kde mezi palmami a platany
vrány se krmí vyhozeným masem

V zahradách kolem paláce Top Kapi
ční do nejvyšší výšky
špičaté kmeny minaretů

Připomínají štíhlá kopí stráží
střežících půvab sultánova domu
opředeného vysněnou rozkošností
Ingresových Tureckých lázní

Připomínají štíhlá kopí stráží
střežících bosé nohy mužů
znovu a znovu umývané pod vodovodem
střežících sladkost černočerného čaje
znovu a znovu popíjeného z drobných sklenic
střežících vroucí slova modliteb
znovu a znovu opakovaných nad ornamenty koberců
střežících všechno
co je psáno v Koránu

Z amplionu zní nářek muezzina
Po svazích ulic stéká černá špína
a odpadky se lesknou v žáru slunce

Staré domy se hroutí pod nákladem času
jako rozbité sdrátované hrnce
Z polorozpadlých arkýřů
opadávají dřevořezby

Trouchnivé kostry krovů
a zrezlé pruty zábradlí
se kymácejí nad chodníky
V zamřížovaných oknech se chichotají děti
Turist! Turist!

Jen mešity a hřbitovy se třpytí čistotou

Ze zřícenin
kdysi výstavních domů
Vyhlížejí ven lidé
psi
a slepice

Rozbitá futra bez dveří
podpírá hlavou stařena
ve vyšívaných šatech
s dítětem v náručí

Mezitím rozvaliny sousedního domu
strhává lžíce bagru
Dům za domem se kácí k zemi
Celá čtvrť byzantského města
se mění v suť a kamení

V oblacích prachu
muži před zbylými domy popíjejí čaj
a hrdličky s modrými křídly
hnízdí na stromech vprostřed zbořeniště

Trhám si tajně růži ze zahrady
patřící k dřevěnému domu na spadnutí

Trhám si tajně růži s pocitem provinění
Netuším co je psáno v Koránu
ani co znamenají
strnulé pózy dervišů

Čekám kdy z gotických vrat vyjde nosič vody
anebo oslí průvod
Míjím tisíce krámů se šatstvem
prodejen kebabů
holičství
Všude jsou jenom samí muži
Tisíce úsměvů vousů a černých očí
Tisíce hlasů těl a rukou
nabízejících
něco
na prodej

Ulice prudce klesají k moři
Zapadající slunce troubí na Zlatý roh
Leskne se ve skořápkách škeblí na pobřeží
i v kamenných fasádách paláců
Rybářské třpytky mění ve zvonivé plíšky
ze sukní břišních tanečnic

Protáhlé stíny cypřišů
lehají mezi altány a vodotrysky

Princezna Šahrazád
usíná ve špinavé bedně od banánů

Od asijského pobřeží
bílý půlměsíc
vychází nad Evropou


DNY BÁZNĚ

Můj smutek žije v pusté synagoze
Nerozumím mu
Je napsán hebrejsky
Je proto nutné číst ho pozpátku
s očima upřenýma na strop
tam kde se drolí
a opadává hvězdná obloha

Už nechce držet nahozená
na rákosu a prknech
A prorůstá den za dnem jako hlína
kořínky jemných prasklin

Prázdnými okny nahlížejí větve
kdy sypký pád
popráší prošeptané šero
a vlhké zdi nasáklé modlitbami

Zjevuje se v nich ozvěna mlčící zavražděná jména
Tlačí se skrze mříže pavučin
Zoufale objímá točité sloupy ticha
A opírá se čelem o všechny Zdi nářků

Roš ha-šana
Dny bázně
kdy blesk uhodil do koruny Stromu poznání
a vítr vztekle trhal živé listí

Pokoušelo se ukrýt
hnízdící Davidovu hvězdu


GENIUS LOCI

Usmívej se
Královská zahrado
když z turistických mračen
šlehají blesky
fotoaparátů
a císař Ferdinand
už přes čtyři sta let
do natažené dlaně
své něžné choti Anně
podává pískovcový květ

Fontána zpívá
příkopu a větvím

Zmizeli jeleni velbloudi alchymisté
šelmy ze lvího dvora
děla a kuše z hradního opevnění
dřevěné lešení z temných zdí katedrály
i Gustáv Husák z Benešovy vily

Nakonec starý akát
z bašty před Černou věží

Alegorie ze stěn míčovny
si hravě pohazují
s výkřikem bažanta
ažanta
žanta
anta
nta
ta
a

Pod vlhkou zemí jehličím a listím
odpočívají
úlomky zdobených číší
kosti snědených zvířat
a poztrácené šperky šlechtičen


INICIAČNÍ RITUÁL

Byla to socha afrického ducha

Naklonila se ke mně za sklem vitríny
Kojící
Bílá
Věčně těhotná

Cítil jsem na rtech hlínu s kostěnými zuby
a horkou kůži
krev
i slzy
zpod víček spících očí
té která se mi
zvolna vzdalovala

protože moje srdce
má být už brzy pomazané hlínou
bité a rituálně pořezané nožem
bodané jehlicemi z dikobrazích ostnů
a ponechané o samotě ve tmě
kde bude trpět zimou bolestí a steskem
aby se naplnilo větší touhou žít
aby se vzchopilo silou své vlastní vůle

a ozdobené jizvami
pak milovalo hluboce a pevně
a dokázalo znovu hledat cestu
k tajemné Hoře
lásky a uzdravení


karawane

KARAWANE

(překlad 2017)

přes hory ach vysoké hory
a jejich ostré vrchy studené
společně půjdeme
ať záře zapadajícího slunce
zpěvem svým
vede nás všechny
toužící všechny
všechny toužící
ostrými kameny
bolestivými
až tam kde úlevou
a štěstím
klidně spočineme
v radosti věčné radosti
za níž – jdeme
bez ustání
jen – jdeme


KRAJINKA S JELENY

(symbolistům a dekadentům)

Stromy se opíjely kvasícími plody
Prochladlé listí bylo napadené rzí
A mezi jalovci se ukrývaly nozdry
vydechující páru strach a vztek

Z hrdel se drala mokrá tma
na soustředěně ustrnulých nohou

Vzduch ztemněl úzkostí
A vítr – úder s rozběhem –
prudce zavoněl krvavým pachem soka

Mezi kmeny se zjevil obraz
Tolikrát viděný v zrcadle napajedla

Do hlavy prorůstala rozvětvená tíha

Stanout sám proti sobě se skloněnou šíjí
A slyšet z hloubi lesa vlastní hlas
Tu černající červeň v šedém proutí
s kopyty pýchy v blátě za soumraku
a s omrzlými šperky
hořkých bobulí


LÉTO

Zrající portréty
ve větvích rodokmenů

Vášnivá duše léta vyřezává svou tvář
ze dřeva času
nožem rozhodnutí

Horečko moje
Bouřko žhnoucí lásky
s nezkrotnou silou ohně
s jantarem vřelosti

Slunce už se mi opatrně vrací
tam
kde se narodilo

Utěšující náruč nocí
Kovářská výheň dní

Život je obtěžkaný ovocem a vůní
Překotně roste Sní A bez přestání plodí
Žízeň hasí Ve zlatě slámy trůní
Touhou milováním a loučením se brodí

Zní muzika a smích
A zvuky žní


MALÍŘI

V samotě svého ducha
ve větru pochybností
na pobřeží bouřící fantazie
malíři vyhlíželi
loď Prozřetelnosti

Barvou a světlem
tmou i linií
proměňovali své sny
v poklady

Toulám se šťastně světy
které stvořili
a z úžasu se ve mně
rodí touha psát

Můj vnitřní svět se stává skutečností
Ožívá mořem
ptactvem
cestováním
láskami steskem šelmami
a místy
odkud má tajemství
odcházejí žít
vlastním životem


NAHÝ KRÁL VÁCLAV

Král Václav na dubovém loži
Král Václav v lůně středověké noci
Král Václav probuzený ze sna
svým vlastním pláčem dvouletého chlapce
kterému na hlavu vsadili korunu

Tma v paláci se plní neviditelným trním
a odpudivým smíchem divných pacholátek
bloudících mezi stonky pískovcových fiál
Zapadající měsíc
Oběšenci
A Václav IV. z Boží vůle král
nahmatá rukama a ústy pohár s vínem
Postel se pod ním rozkývá
jako oba zděděné trůny

Biskupské mytry plují po podlaze
Vypasenými hlasy pějí
o líném rozmazlenci
o velikosti otcovského díla
o unikání před povinnostmi
O trestuhodné nechuti k panování

Erbovní zvířata na stěnách ožívají
Výsosti!
Milosti!
Pojďte nás lovit!
Pojďte nás štvát a honit hlubokými lesy!

Zvířecí výkřik opilého krále

Nahý král Václav v kádi s horkou vodou
Metly a vědra Jemné oleje
Dlaně prsy rty klíny lazebnic
Poslušně konající Venušiny služby
Omývající tíhu koruny

Úsměvy děvek Sténání pot a vzdechy
Oknem nahlíží dovnitř ledňáček

Nahý král Václav Mytá nádoba
na neúspěch a nekonečné prohry

V bílé páře se skrývá Smrtholka
Blíží se časy velkolepých žní
Až na trůn sedne králův přeplněný kalich


PÍSNIČKA Z LITVY

Než se džbán života a vodky vypije
Dřív než písnička dozní
Než mořský racek v povětří
podivně smutnou báji vypoví
vypasený i na kost hubený měsíc
tisíckrát přijde k moři
olizovat sůl

Až pan učitel počty vyloží
a maminčiny ruce kolem hlavy
dubový věnec upletou
Až chlapec na seně
poprvé
hory doly naslibuje
Až čápi zahnízdí a mladé vyvedou
ikonka v koutě temně oprýská
tak jako na jabloni v mrazu
poslední vrásčitá tvář skončeného léta

Oheň obzoru v okně dohoří
a bílé pavučiny vlasů rozvěsí vítr po stěnách

Oblíknu si na cestu ty nejhezčí šaty
i když jsou mi už léta velké
Je na nich tolik kvítí
že se v nich ztrácím jako v zahradě

Všechny jsem doma stokrát objala a zulíbala
a nechala je aby za svou touhou odešli
Ráda bych jenom věděla
kdo mi svou dlaní ustele pod hlavou
až lesní cesta zapadá jehličím
až chleba pod šátkem na stole okorá
až bude jasné co že znamenají
obrazce husích hejn vysoko na obloze


POD DÁVNOU REKLAMOU CACAO ORION

(kavárně Kabinet v Bubenči)

Za širokými okny kavárny
se objevily začernalé mraky
Krásná dívka se dívá
jak ptactvo venku
trne ve větvích

Zvonící lžička v šálku kávy
udává nový společenský tón
Do porcelánových duší
dvou dříve narozených dam
v tu chvíli vstoupí slon

Vzpomeňme tiše
jak se k mrtvým sluší
na zdvořilost a na bonton

Oprýskaný stůl
balancující
na jedné
noze
žongluje s černou kávou
v černém šálku

Krásná dívka si v časopise
prohlíží 60. léta
Jsou znovu módní minišaty
kostěné brýle cigareta…

Ze staré nůše roste fíkovník
Z CD přehrávače zní gramofon
A minulost je mrtvá růže
v láhvi plné vody
pod dávnou reklamou
CACAO ORION

Z vitríny ve zdi hledí na hosty
vycpané hrdličky datlové sojky
krkavci sluky a kalousové ušatí
a počítají skleněnýma očima
na mém talíři
drobečky po bábovce

A krásná dívka
hned jak zaplatí
zmizí mi navždy ve Stromovce


PORTRÉT PAŘÍŽE

(neexistující píseň volně přeložená z francouzštiny)

Paříž
v ozdobné
dóze od Fauchona
Paříž
za mřížemi
Lucemburské zahrady
Paříž
v oprýskaném
zrcadle Seiny
Paříž
u nohou
schodů k Sacré-Coeur

Poslouchej co se zpívá
o jedný ulici
kde žila
bída ve stínu Krále Slunce
Hoď peníz do klobouku
tomu chlápkovi
co ti tu na rohu tancuje
a troubí na trumpetu
Sedni si na lavičku
a dívej se jak auta
míjejí dnem i nocí
fasády paláců a stolky kaváren

Rozběhni se
třeba na Ile St-Louis
nebo na Trocadéro
V aleji platanů
na Rue de Medicis
se zastav u výlohy
V jejím skle
uvidíš
tvář

Paříže
co právě spěchá
z trhu do kina
Paříže
která si vrásky
zakrývá pudrem Marie Antoinetty

Paříže
co se pyšní
zbořenou Bastillou a bulvárem Champs-Elysées
Paříže
která si před spaním
vyklepává z bot prach a písek Tuillerií

Metro tě zaveze
ke hřbitovu
kde leží mrtví malíři
Hrobky se tolik podobají domům
jakoby hřbitov byl jen
další z mnoha čtvrtí
kam se chce jednou
každej přestěhovat

Opij se
u navlhlých zdí Kašny Neviňátek
kde si dávají schůzky
mladí Pařížané
Opij se vínem z malého krámku
naproti Café de Flore

Podívej!
Na šedých schodech
kostela Saint-Denis
Šedivě prší
do tvého průvodce

Paříží
která se zamilovaně
ohlíží po černoškách
Paříží
která když chce tak dovede
být Degasovou baletkou
anebo smutnou květinářkou v Pasáži des Princes
Paříží
která má ráda
noc a snění
Paříží
co se ti
v cokoli jen chceš
změní


RYTMY OCEÁNIE

Oddychující prales
Tma chybějících zubů
Oddychující prales
Chechtaví duchové
Oddychující prales
Jizvy a tetování
Oddychující prales
Žraločí kůže tmy
Oddychující prales
Zpocená píseň ohně
Oddychující prales
Otisky chodidel

Domov mé bloudící duše
Vrš na chytání murén
Domov mé bloudící duše
Stromoví klokani
Domov mé bloudící duše
Poprsí Papuánky
Domov mé bloudící duše
Nádoba na kokos
Domov mé bloudící duše
Přivřené oči masek
Domov mé bloudící duše
Pootevřené rty

Oddychující prales
Lebky na prahu noci
Domov mé bloudící duše
Úsměvy mrtvých ryb
Oddychující prales
Letící oštěp děsu
Domov mé bloudící duše
Jiskření cigaret

Oddychující prales
Domov mé bloudící duše
Oddychující prales
Domov mé bloudící duše


RYTÍŘI

Rytíři opilí
nocí jste bloudili
vínem a kořalkou rozum jste kalili
Rytíři opilí

Koně jste propili
svědomí tupili
drátěnou košili krví jste skropili
Rytíři opilí

Ve jménu násilí
meče jste tasili
Nadávky trousili Zlu ostří brousili
Rytíři opilí

Mosty jste pálili
Spory jste hrotili
Kopí jste do srdce kdekomu vrazili
Rytíři opilí

Ďáblu jste sloužili
Svou čest jste ztratili
Čím chcete vykoupit křivdy a omyly?
Rytíři opilí


SPÍCÍ MARC CHAGALL

Měsíc polapený v trní šípkového keře
obstoupila zvěř
s lidskýma očima

Bledá tvář koně
okusuje listí z větví noci

Princezna Sabat
navštěvuje rozeklané domy
v modravých stínech
pravoslavných chrámů
Záludné stromy sypou
slepicím hebrejská písmena

Zelená záře
objímá postavu nevěsty
na prahu svatebního lože
Jehňátko rozsvěcí
stříbrný svícen v síni
Z tmy vystupují tváře
proroků dětí andělů a zvířat

Sváteční ryba
s vějířem místo ocasu
doprovází svým zpěvem
pláč harfy
krále Davida

Tíseň tísní
Píseň písní

V zahradě kozel
hraje na housličky
dívce
ležící v květinách

Ptactvo má křídla z listí
nožičky z větví
a pluje
břichem vzhůru
nad střechou synagogy

Milenci ve stavu bez tíže
mezi nebem a zemí
poletují tmou
Dlaně a rty se něžně dotýkají
prsů krasojezdkyně
Korálky z třešní
Květiny napadané v klíně
Ovečky kolem hořícího keře

Na stole vítr
listuje v knize Genesis
Hraje
na poloprázdnou láhev
židovské melodie

Starozákonní nůž
prořízl na dvoře
temnotu hovězích kůží

Flétna svítání
probouzí pohoří
a zapaluje požár dívčích vlasů

Malíř spí
s kabátem pod hlavou
na kraji lesa

Paleta
se zvolna mění
ve strop pařížské Opery
a v barevná skla
v oknech katedrál


SVATEBNÍ PÍSEŇ Z KRKONOŠ

(vesnický román)

I

Krkonošské vesnice
jsou obydleny figurkami
z betlémů
a jejich mechanickými pohyby

Sekyra roztíná ozvěny varhan
kladiva a cirkulárky
Roubení chaloupek
mluvívá místy německy
Ve svazích mezi větvičkami trnek
se procházejí kozí úsměvy

II

Moje láska
v minulém životě navlékala korálky
a tkala plátno ze lnu
Dřela se v papírně anebo v porcelánce
usínala na seníku
mezi čarovnými bylinkami a kořením
a za muže
měla šichtmajstra železárny v Arnoštově

Teď
prodává v kině popcorn a Coca-Colu
studuje personalistiku obchodní management
a je nešťastná

Vezmeme se?

III

Na cestu z hospody
modravě svítí televizní obrazovky
V trámoví lomenic
pavouci soukají hedvábí
z první světové války

Na maminčinu fotku v kuchyni
se spouští
závoje babích let

Tma dělá venku ptačí stopy
Jeleni a laně před spaním pokleknou
a usínají s nohama pod sebe něžně složenýma
jako v kolíbce

IV

Strejda je zedník a myslivec
Vyřezává
Ze dřeva křídla tetřívků
kančí kly
paroží
vyrábí domácí tlačenku a slivovici
a staví tetě
dvacet let
novej barák

Na stěně visí flinta a
lovecký tesák hraběte Harracha
s rukojetí
řezanou od strejdy

V

Mandele ulovených ptáků
se kdysi prodávaly na trhu
Kvíčala sedne na lep
ale může i vletět
do otevřené klece
když se jí hezky zazpívá

Dáme si kafe a panáka!

Tma jezdí kolem domu na motorce
a láska hřeje víc a víc
Kdo by se nezamiloval
do tepla domova?

Zítra budeme obracet seno a hlídat děti ségře
Sestřenici se narodilo miminko
Pojedeme se na něj podívat!

VI

Maminka už je dost opilá

Jakpak se vůbec žije v Praze?
Musí to tam bejt hrozný!
Tam bych žít nemohla
A hlavně nechtěla

Rodina má být veliká
a musí držet pohromadě
Becherovka nám
vypráví pohádky

VII

Jednou si pořídím kozí stádo
a starodávnou dřevěnou almaru
Na jejích dvířkách je harfenistka
a lesmistr

Každý na jednom křídle dveří
společně střeží svoje štěstí
schované do tmy kredence
a uzamčené klíčkem
Kdyby se dveře někdy otevřely
namalovaný pár by byl rozdělen

Červotoč ve skříni hraje na harfu
a dělá do lesmistra dírky
jako od flinty

VIII

Láska v peřinách vší silou objímá sama sebe
Drtí se v náručí
Je sladce krásná
a nejdůležitější na světě
Hoří
Nemůže bez sebe
ani chvíli žít

Přikládá zběsile do ohně
aby ve stisku objetí
Neudusila
svůj vlastní žár

Chybíš mi!
Jak dlouho se zdržíš?
Kdy zas přijedeš?!

Na nebi svítí hvězdy z rozkrojených jablíček
Láska si pro dnešní noc
bere podobu koláče
tisíce barev a chutí

Tma trhá v zahradě ovoce
Dlaněmi se dotýká plodů
ze stromů padají ptačí slzy
a na vrchol Sněžky se v nosítkách
nechala vynést
jakási šlechtična

Když první turisté došli až k prameni Labe
poručili si po cestě
kozí syrečky placky
a pálenku

IX

Maminka slzí
Manželství se jí moc nevyvedlo
Táta je trochu divnej

Oknem je vidět Boží umučení
povalené do lopuchu

Maminka usnula

Pod stromem se rozpadá
poloshnilá nůše
hromada písku kabely dráty umyvadlo
rezavá škodovka kus ohrady z plechu
tetiny tepláky a okapová roura
igelit cihly dříví
a kočka

Žárovka u garáže na to všechno svítí
Pes leží ve dveřích záchodu
A vrčí
Je čas jít spát

X

Na cestu
modravě svítí televizní obrazovky

Láska tiskne sama sobě horkou dlaň
Choulí se tváří k svému rameni
ovíjí si ruku kolem svého pasu
a po každých pěti krocích se zastaví
aby se sevřela v náručí
přivoněla si k sobě a dlouze se políbila

Sama sebe se nikdy nenasytí
Má ráda požár touhy
hroty na vrcholcích štěstí
bolest sny závratě
a sněžnou slepotu
Rozdala by se
tam kde si může všechno vzít

Všichni se ptali
kdy Tě přivedu ukázat

Zvuk našich kroků
plaší žluť čížků bříška hýlů
potokem proudí vítr
s vůní pleti a listí

Ticho se bojí v lese

Z tmy větví svítí
vycházející slunce jablíček
a za každým plotem se vzteká pes

Koupíme si spolu chaloupku?

XI

Až ruku v ruce překročíme práh
zatopíme si teplem domova
Kolem manželské postele
si sedne maminka
a strejda

Po stěnách rozvěsíme jeho parohy a flinty

Maminčin stesk
v modravém světle televizní obrazovky
bude na stole
u láhve kořalky
tázavě krájet jablíčka
a na zamčených dveřích
co nikdy nikam nevzlétnou
přestože mají dvě křídla
lesmistr
za doprovodu harfenistky
bude tiše
zpívat…

XII

Boudy a hřebeny
Chvojí a srnci v hrnci
Barokní andělé
Trny a políčka
Rokle a balvany
Kleče a senoseče
Prkna a šindele
Zvědavá ulička

Bály a hasiči
Písmáci ochotníci
Houby a paseky
Fořti a sejkory
Šišky a jehličí
Radnice v Jilemnici
Fajfky a borůvky
Kyselo bandory

Laviny lyžařů
Vleky a kombinézy
Černý důl Obří důl
Grogy a griotky
Hotely z panelů
Rolby a sněžný frézy
Krakonošova hůl
Hospodský záchodky

Mlhy a svítání
Barvy secesních sklíček
Kořeny krmelce
Jámy a Rýchory
Kočičí dláždění
Krajkoví paraplíček
Ovečka zaběhlá
do šera obory

Třpytivé pláně
Duchna těžká
Lyže a sáně
Pec
a Sněžka


VE VILOVÉ ČTVRTI

Dřevěné ploty zahrad
skrývají tajemné osudy květin
a vzácné druhy automobilů

Když škvírou v plotě vstoupila dovnitř
zvědavost mých očí
v ozdobném altánku s děravou stříškou
proutěné židle kolébaly svou samotu

Na stole spala kočka v rozsypané kávě
trhlinou ve zdi
opilé psím vínem
končily stopy mravenců
A bylo slyšet jak se ticho
v modrých ozvěnách tříští mezi keři

Mé oči vstoupily
hlouběji do zahrady
Zachytily se do pavučin
mezi ovocnými stromy

Housenky v moruších
spřádaly jemná vlákna snění

V hedvábí usnou nesplněná přání
a promění se v třepotavou touhu
s křehkými křídly naděje

Zatímco úzkost prázdnota a smutek
byly jen kousek odtud
napsané sprejem na omítku


V HOUPACÍ SÍTI

Brouci prchali do tmy
pryč z rozštípaných polen
Oheň posvítil z dálky
horám do tváře
Moucha spadla dědkovi do piva
a vítr pásl osla v ohradě

V lesích obchází kočka divoká

Otvírám starou kredenc
odvěkého řádu
a andělé se tiše vznesli nad hřbitovem

Z otlučeného hrnku budu pít
čaj rum a pohádky

Chci stavět dávno rozorané meze
Vzkřísit hnijící chomouty ve chlévech
Vrátit do žlabů vodu Ovčí dech
Na půdu vůni ovoce a sena
Péct chleba vařit povidla a klátit ořechy
Pozlatit jména padlých z první světové vojny
Koupit si grošáka za tři stříbrné groše

Starat se aspoň o kousek své země
tak jak to kdysi všichni dělávali

Křoví se po mně
dívá vraním okem
když v dlani tisknu kliku z mosazi
a mezi futry trhám
pečetě z pavučin

Za dveřmi odpočívá obrovitá pec

Vkládám jí do studené tlamy
zapálený šém ze zmuchlaných novin
Plamen si přečte čarodějná slova

Třesk křehkých třísek
praskající klestí

V zrcadle studny na zahradě
se zjevovalo tolik lidských tváří
A čas je v temném koutě hryzající myš


VZPOMÍNKO

Vzpomínko dávná Vzpomínko mlhavá
V šeru se ztrácí tvá modrá postava
Záhadně končíš jak stopy na břehu
složená ze slov zavátých příběhů

Vzpomínko matná Vzpomínko vybledlá
Otázka věčná myšlenku osedlá
Nejasný pocit ze tmy jí odpoví
Staletým lesem zaduní podkovy

Vzpomínko šťastná veselá bláznivá
Tvůj smích mi z dálky do uší zaznívá
Stůj blízko při mně až budu nejvíc sám
S nadějí si tě na pomoc přivolám

Vzpomínko chtivá slast nikdy nestačí
Kdo chce a nemá loví i pytlačí
Jen ještě jednou naděl mi Osude
Toho co chceme nikdy dost nebude

Vzpomínko temná Výčitko svědomí
křik Erínyí vznáší se nad domy
Tiše mi stojíš za zády v zrcadle
Černě se strojíš Tváře máš povadlé

Vzpomínko trapná Vzpomínko příšerná
Paměť je moucha drzá a dotěrná
Z výkalu na dort kdy chce si přeletí
Dojídám po ní infekci prokletí

Vzpomínko krásná Vzpomínko příjemná
Ohňostroj sluncí zazářil do temna
Trháš si kvítí na louce života
Tvůj maják svítí Loď smutku ztroskotá

Vzpomínko smutná Vzpomínko bolavá
Hluboko v ráně střepina zůstává
To co se stalo nedá se zpátky vzít
Vzpomínko smutná usni a nech mě být

Vzpomínko teskná Raněné rozcestí
Toho kdo chybí nahradíš bolestí
Do prázdna hledíš se slzou u oka
Propasti ptáš se jak že je hluboká

Vzpomínko strachu Zkušenost děsivá
důvěru vstřícnou pohřbívá za živa
Až příliš bolí předešlá zklamání
Bázeň si volí krčit se v ústraní

Vzpomínko klidná Vzpomínko smířená
Vydechla tichem hladina zvířená
Co kdysi bylo trápit mě přestalo
Žít starou křivdou za nic by nestálo

Vzpomínko jasná Hřející objetí
S láskou a vírou pluješ mou pamětí
Do světla ze tmy s jistotou proplouváš
Odvahou ke mně z věčnosti promlouváš


ZA DVEŘMI 13. KOMNATY

S
T
R
STRNULÉ
U
L
É

S
O
CH
Y

S

M
L
Č
Í
C
Í
M
I

Ú
S
T
Y
upřely na mě prázdné oči
z osMnáctého století

Ve skrytu duše stojí na poDstavci
barokní úzkostlivá bolest

Lebky v ozdobných rakvích cení zuby
do šera chladných posvěCených zdí
a kosti nosí závoje a šperky
Relikviáře výčitek a vynuCené viny
uchovávané se vší zrůdností

SÁM SOBĚ budu dřevěnou ZPOVĚDNICÍ

Všechny mé skutky odLité do kovových zvonků
jsou ve mně zavěšeny jako ve věžI

ČAS OD ČASU SE VŽDYCKY OZVOU ZNOVU

Tisíckrát pozdravujeme Tebe!


1917

Italská fronta na smrt
Umírající secese
Vraždění fotografií a dopisů v náprsních kapsách
nebere konce
Hromadné hroby vzpomínek a nadějí

Vyznamenaný dobrovolník Hitler

A můj budoucí pradědeček František
se tajně nechal střelit
přes bochník chleba do palce

Zůstane přes třicet let raněn
Jediná možnost jak se dostat
domů
Nepřipojit své jméno
k seznamu padlých z pomníku na návsi
a stát se z vraha zase chalupníkem

Komisárek nasáklý krví
a vytřeštěné oči koně
Znovuzrození v bolestech

A na památku snímek v uniformě
vyhotovený italským fotografem
Sto let v krabici na kuchyňské skříni
v rohu trochu politý žitným kafem